Závodníci

Jana Ondřejová

Ahoj, jsem Jana a lezu od roku 2011. Lezení mě chytlo hned od začátku. Po prvním půl roce jsem začala chodit na trénink už dvakrát týdně a jela na svoje první závody, které jsem si moc užila. Od té doby jsou pro mě závody neodmyslitelnou součástí lezení. Pamatuju si, jak moc velikou radost jsem měla ze své první medaile v roce 2012, která mě nakopla do dalšího závodění.

V roce 2014 jsem se dostala do reprezentace v boulderingu a jela jsem na moje první mezinárodní závody, kde jsem získala spoustu nových zkušeností. Do reprezentace jsem se dostala ještě několikrát, a tak jsem dvakrát mohla zažít atmosféru mistrovství světa.

Pro mě velmi úspěšný rok, na který ráda vzpomínám, byl rok 2018, kdy jsem se stala juniorskou mistryní ČR v boulderingu, vicemistryní ČR v lezení na obtížnost a úspěch, kterého si vážím nejvíc, je třetí místo na MČR v boulderingu dospělých. V sezóně 2019 jsem začala studovat vysokou školu, konkrétně genetiku na Masarykově univerzitě, a tak jsem se mohla zúčastnit Akademického mistrovství ČR v obtížnosti, kde jsem se umístila na prvním místě. Další rok jsem se stala Akademickou mistryní ČR i v boulderingu.

Ruku v ruce se závoděním jde i lezení na skalách. V roce 2017 se mi povedlo přelézt moje první 8a, cestu Samsara v Ospu (Slovinsko). Nyní mám už 4 cesty této obtížnosti. Cesta Murarz je také 8a a nachází se v Polsku. Toto je přelez, kterého si vážím nejvíc ze všech, protože mi to trvalo celý týden. Mezi můj další úspěšný přelez patří boulder 7C Žofré na Ostaši. Dále mám přelezené cesty od 7a po 7c na Flash nebo OS.

Ondřej Bína

Ahoj, jmenuji se Ondra a lezu už od roku 2007. Před lezením jsem dělal judo a gymnastiku díky které jsem se také dostal k lezení – právě kolem Rajčete jsem chodil z atletiky domů. Lezení jsem krátce po nastoupení do oddílu propadl a zaměřil se jen na něj.

V roce 2017 jsem se dostal do reprezentace v boulderingu a jezdil i na mezinárodní závody, kde jsem získal spoustu zkušeností a zážitků.

Víc než umělé stěny mě to táhne do skal, kde se mezi mé nejtěžší cesty na laně řadí cesta Slunce v očích (8a+) ve Slovinském Ospu nebo na bouldrech Cache (7B) ve Francii v Ailefroide.

Bohužel už nemám moc tu píli, vytrvalost a dření na tréninzích mě už nebaví, tak jako dřív. Posledních pár let si lezu spíš pro radost, ale i přesto se občas kousnu a trošku zamakám abych vylezl něco těžšího jak na skalách, tak na závodech.

V roce 2019 jsem nastoupil na vysokou školu Vysoké učení technické v Brně na fakultu Informačních technologií, kterou stále úspěšně studuji.

Simona Prokešová

Ahoj, já jsem Simča. Je mi 18 a studuju na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka v Brně. Lezení se věnuji už od roku 2012. Na začátku jsem si lezla pro radost a postupně jsem začala závodit. Jezdit na závody mě pořád strašně moc baví. Je tam vždycky skvělá atmosféra a vidět ostatní, jak se zlepšují mě hrozně motivuje. Přesto se mi ale na lezení nejvíc líbí to, že člověk “bojuje” jenom sám se sebou. Je to prostě on a cesta.

Nejradši mám určitě obtížnost a to především na skalách. Věnuji se ale i bouldru a občas si zajdu zalézt i rychlost. V roce 2018 jsem byla v české reprezentaci na rychlost a měla jsem tak možnost si zazávodit i mimo ČR. Považuji to za skvělou zkušenost. Jako svůj největší úspěch považuji ženské finále a 3. místo v kategorii A na Mistrovství ČR v boulderingu 2018.

Momentálně je můj cíl lézt více na skalách a vylézt nějakou těžkou a hezkou cestu. Moje oblíbené oblasti jsou např. Osp - Mišapeč, kde mám vylezenou svoji nejtěžší cestu Hobit 7c; Moravský kras - Rudice, kde mám vylezeného Šípkového krále za 7b+/c a nebo Arco, kam bych se ráda podívala znovu.

Ema Galeová

Jmenuji se Ema a je mi 18. Do oddílu jsem začala chodit až ve 12 letech, ale táta mě bral od malička na skály. Začínala jsem obtížností a dodnes mi víc sedí. Když se mě někdo zeptá, jestli mám raději skály nebo stěnu, nebudu si schopná vybrat. Obojí je specifické a má svoje kouzlo.

Vloni se mi podařilo dostat se do juniorské reprezentace jak na obtížnost tak v boulderingu. Cením si také prvního místa na MČR v bouldrech z roku 2019.

Na skalách mám vylezené 8a. Nejčastěji jezdíme do Moravského Krasu, ale moc se mi líbilo například i v Arcu nebo slovinském Ospu. Bez lezení si život už ani neumím představit.

Václav Jaroš

Ahoj, jmenuji se Vašek, je mi 14 let. Lezu od třetí třídy a moc mě to baví. Začal jsem s tím docela náhodou, ale vůbec toho nelituji. Trénuji boulder a obtížnost, ale blíže mám k obtížnosti.

Když jsem lezl zhruba druhým rokem, zlomil jsem si klíční kost (ne při lezení) a měl jsem na tři čtvrtě roku pauzu. Poté si mě vzaly do tréninkové skupiny Simona, Silva a Lucka Rajfovy a začalo se mi dařit. Brzo přišly první závodní úspěchy, a to byl moment kdy jsem se začal lezení věnovat naplno.

Momentálně mám přelezené 7c na umělé stěně a 7b+/c, Šípkový král na skále v Moravském Krasu. A mám také svůj projekt, Náladovou, taktéž v Moravském Krasu.

V době kdy tohle píšu mám obražené zápěstí, proto nemohu trénovat, ale už se nemůžu dočkat až se zotavím. Řekl bych že lezci jsou skvělá komunita lidí a jsem rád, že jsem poznal spoustu dobrých kamarádů.

Matyáš Kolařík

Ahoj, jsem Maty, je mi 14 let a lezu na umělých stěnách sedmým rokem. Dříve jsem hodně závodil, ale časem jsem dospěl k tomu, že nejsem až tak soutěživý a chci dělat lezení spíše jen pro svůj dobrý pocit, protože rád překonávám sám sebe. Asi nejvíce mě baví bouldering a také si rád zajedu zalozit na skály, nejčastěji do Moravského Krasu. S oddílem jsem byl na skalách např. ve slovinském Ospu, italském Arcu, Adršpachu, atd., vše bylo super. Díky lezení jsem poznal spoustu pohodových lidí a jsem za to vděčný.

Adéla Svobodová

Ahoj, jmenuji se Áďa, je mi 14 let a studuji Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně. K lezení mě přivedl můj táta, poprvé jsem zkoušela lézt v mých 6 letech s tátou, a když mi bylo 7 nastoupila jsem do oddílu.

Trénuji obtížnost a bouldering, ale taky mám ráda lezení na skalách. Mezi moje nejoblíbenější oblasti patří Arco, Osp nebo Moravský kras.

Na lezení mám nejradši závody, kde potkám spoustu skvělích lidí, soustředím se jen na cestu a překonávám sama sebe.

Lucie Petrová

Jmenuji se Lucka a v oddíle jsem od roku 2013. Nějaký čas jsem i závodila, ale ani výsledky ani moje nadšeni nebylo velké. Proto aktuálně lezu hlavně pro radost. Cíle mám spíše na skalách než na soutěžích, ale i přelezy těžkých cest jsou v důležitosti až za radostí z pohybu a přátelskou komunitou, která se k lezení neodmyslitelně pojí.

Veronika Skřičková

Ahoj, já jsem Verča. Je mi 18 a jsem součástí oddílu už 7. rokem. K lezení mě přivedla spolužačka a hned mě chytlo. Na lezení mám ráda různorodost pohybu, posouvání vlastních limitů a celkově lezeckou komunitu. Raději než závody mám dobře odjetý trénink s kamarády nebo ségrou, která je mým lezeckým parťákem, podporou i motivací.

Zuzana Skřičková